Až poznáš jaké je sklamání,
jak malý je svět,
pochpíš marné volání-lásko,vrať se spět.
Až poznáš světa nevděk a srdce tvé zachvátí žal,pak vzpomeň si,že člověk žil,
jenž by pro tebe život daj.
Když nadějě sklame,
člověk zůstane sám,
je nadevše krásné vrátit se k vzpomínkám.
jak malý je svět,
pochpíš marné volání-lásko,vrať se spět.
Až poznáš světa nevděk a srdce tvé zachvátí žal,pak vzpomeň si,že člověk žil,
jenž by pro tebe život daj.
Když nadějě sklame,
člověk zůstane sám,
je nadevše krásné vrátit se k vzpomínkám.

Proč nemohu být blízko tebe,
proč miluji tě víc než sebe?
Jednoho jsem milovala
krásné oči měl,
jednou jsem v dál odešla
a on zapoměl.
Není každý chlapec věrný,který hezký oči má,
do jedné se zamiluje a s druhou se objímá.
Čas smutného rozloučení se blíží.
S utajovaným pláčem počítám dny.
Po celý ten čas jsi mi nevěnoval ani jediný úsměv,
ani jednou jsi mi laskavého slova neřekl.
Já však nezapomenu na tebe,
na ten den kdy jsi odcházel sbírala jsem krůpěj slz.
A jednou,až se znovu sejdeme
daruji ti šňůru perel utkanou ze smutku a lásky.
Pak poznáš co jsi tehdy pro mě znamenal.
Jen dvě slova v srdci mám.
To první je láska a druhý?...tvé jméno snad.
Když tě chlapec opustí,
když tě chlapec zklame,
neměj z toho těžkou hlavu,
to se někdy stane.
Mám ráda život,
protože mi dal tebe.
Mám ráda tebe,
protože jsi můj život.
Mluvils o lásce a byls láska sama,
ach chlapečku můj,
lásko,lásko milovaná.
S tebou bylo tak krásné žít,
ale když jiného máš musím jít,
neb jen s tebou prosnil jsem já svůj sen,
ale když jinýho máš...jsem stracen.
Nechci být první dívkou kterou miluješ,
ale chci být první kterou nezklameš.
Jak velká je láska
když srdce k srdci plane,
jak bolestivé je
když chlapec dívku zklame.
Bolí mě hlavička,
bolí mě bříško,
co ty víš o lásce žákovská knížko?
Až príjde jednou den,kdy sklopíš hlavu s očima plných slz a
dětství ti podá ruku na rozloučenou-
nezapomeň poděkovat za všechna ta splněná přání,
za všechen šťastný smích i slzy tobě darované.
Vždyť ještě ten samý den potkáš pána jménem Život,který ti podá ruku na přivítanou.
Usměje se a řekne-Setři si slzy a neplač nad osudem,
neboť svět nemá rád slzy,
protože přes jejich příval není vidět tolik krásného.
Ty již hlavu nesmíš sklopit,ale podívat se mu přímo do očí.
Pak teprve tě chytne za ruce a pobídne tě...Žij!
................................................................................................................................
A zase šlapeš tou známou cestičkou,
džíny trochu ošoupaný,podrážky trochu sešlapaný,
vlasy trochu delší,ale stále stejně doufající.
Míjíš stromy s vyrytými monogrami tvých zašlých lásek.
Míjíš i ten poslední a padá na tebe ta dusivá věta strachuM
Možná nedojdeš až na konec,
ale docela určitě dojdeš dál.
Chci tě líbat,chci tě sníst,chci tě znovu při sobě mít,
Mám tě ráda jako sen,chci tě....pojď už sem.
Když má člověk někoho rád,
je těžké se ho potom vzdát.
Láska je provaz,láska je bič,
láska je všechno a celkem nic.
Život je jako jeviště,v němž každý musí hrát,
i když srdce pláče,tvář se musí smát.
Když srdíčko bolí,nejlepší je lék,
přitisknout rty na rty a dát si polibek.
Jsi úsměv který hledám,
jsi štěstí které nemám,
jsi sen co mi schází,
jsi láska co to doprovází.
Dávám ti lásku z lásky,jen tebe miluji.
Nevezmu nikdy spátky co dnes ti slibuji.
